Medailonek no.9 - Kdo to bude?

Už to bude, už to bude. Probíhají poslední úpravy, poslední focení, pomalu se bude vypínat diktafon. Mezitím si připomeneme rozšířené indicie:

"Když jsem byl/a malý/á, tak jsem si vždycky představoval/a, že jsem neviditelný/á a můžu loupit v lahůdkách a cukrárně cokoliv, všechno to jíst a nikdo mě přitom neuvidí. Kecám, občas si to představuju ještě teď. Naopak fóbii mám z brokolice, mně se tahle zelenina vůbec nelíbí. Já nevím, kdo ji vymyslel, ale vadí mně na tom, jak je to divně zelený."

"Většinou nesmím jít do tréninku s tím, že dnes jdu kiláky, to pak dopadne špatně. Ideálně se jdu jen tak proběhnout, a když po chvíli cítím, že to dneska nějak běží, tak si klidně ty kiláky naplno dám."

"Měl/a jsem jinak takovou pověru, že když se před závodem nebudu nijak moc protahovat a hezky si na startu sednu a odpočinu, tak mi závod vyjde. A většinou to vyšlo."