Adamova premiéra na bajkovém MS

Mistrovství světa 2021 bylo moje první, ale doufám, že ne poslední. Letošní jarní příprava totiž rozhodně neproběhla ideálně, dokonce bych ji pocitově označil jako slabou, a to možná i proto, že jsme za sebou neměli žádné závody.

Do Finska jsem tedy začátkem června odjížděl s takovým menším cílem, nebo spíš přáním, abych se alespoň v jednom závodě dostal do TOP 10. To se bohužel nepovedlo, ale z Kuortane si i tak odvážím spoustu nových zkušeností, jak to chodí na velkých závodech, což se snad v budoucnu bude ještě hodit.

Mass start

První závod jsem měl v plánu jet trochu pomaleji. Přeci jen jsem dlouho nezávodil a jediný terén, na který jsem zvyklý, je ta naše hradecká rovina. Tím tedy nechci říct, že by ve Finsku byly nějaké velké kopce, nicméně takové lesní dálnice, jako u nás, tam taky nemají. Start nezačal zrovna podle očekávání, vůbec jsem si nebyl schopen srovnat mapu, a tak mi hned na první kontrolu cukla velká část balíku. S těmi ostatními jsem se pak oddělil na další farstě, což pro mě znamenalo samotku po celý zbytek závodu. Nohy nejely, hlava nemyslela a já dělal ukázkové chyby z nepozornosti. Jo, jsou to sice zkušenosti, ale také až 23. místo.

Sprint

Na sprint jsem se opravdu těšil. Velmi se mi zalíbil typ terénu, který jsme vyzkoušeli už při pátečním tréninku a myslím, že mi tu mapa opravdu sedla, ale při pohledu zpět jsem jel až příliš na jistotu (tedy i pomalu). Z mého pohledu jsem vzal výrazně horší volbu pouze na K2, s 16. místem jsem nicméně spokojený.

Middle

Po předešlém, poměrně povedeném závodu jsem si věřil, že bych na middlu mohl svůj výsledek ještě o něco vylepšit. Mé naděje částečně zanikly na K8, kde jsem vzal špatnou volbu po tečkách, musel běžet přes bažinu, a ještě udělal chybu v dohledávce. Zbytek ztráty byl čistě jen fyzický. Úplně nevím, co přesně chtěl stavitel říct tím, že tři postupy přes půl mapy vedly po největší cestě široko daleko, ale mně osobně to na middlu nepřijde zrovna ideální. Na trati se navíc tvořily vláčky, takže ten, kdo se zachytil, měl oproti samostatně jedoucím závodníkům docela velkou výhodu.

Long

Klasika není zrovna moje oblíbená disciplína, možná kvůli své náročnosti, každpádně ale nejsme příliš kamarádi. Trať byla z většiny namotána ve staré pískovně. I díky tomu měla dle mého názoru skoro z poloviny charakter middlu. Opravdu dlouhý postup nám naplánoval stavitel až do cíle. Zde jsem už ztrácel fyzicky, jinak jsem se obešel bez větších chybiček, a tím pádem jsem i spokojen s výsledkem.

Relay

Do štafet jsme vkládali velké naděje na bednu. Za soupeře jsme si vytipovali asi silných 5 týmů, se kterými bychom mohli soupeřit a porazit je. Chybky bohužel přišly už na Ričiho prvním úseku, pořád jsme se ale nevzdávali, protože podium nebylo tak daleko před námi. Na druhém úseku jsem do lesa vyrazil já s tím, že chci naše umístění minimálně udržet. To se mi chvíli dařilo, dokonce až tak, že jsem údajně jel i na 2. místě. Pak přišla K6, která zavařila nám všem. Úzká kořenitá pěšinka vedoucí místy po malých skalních srázech. Říkal jsem si, jak je to easy postup – jen si hlídat první ostrou vlevo – ale nebyl. Po závodě jsme se všichni shodli, že nám v mapě v tomto místě chyběla opravdu velká skála, které jsme věnovali až přílišnou pozornost, a to nás zmátlo. U mě to znamenalo přejetí kontroly o 300 m, zhruba tříminutovou ztrátu a asi 5. místo na předávce. U Matese to v jednu chvíli vypadalo, že by mohl štafetu vytáhnout na 3. místo, pak ale i u něj přišla chybička a naděje byla fuč. Čtvrté místo ze štafet sice není vůbec špatný výsledek, ale když víme, jaký kousíček to bylo na bednu, trochu to zamrzí. Tak snad příště.

Adam Černík

Foto: WMTBOC 2021