Velikonoční soustředění, Doksy, 29.3.-1.4.2024

Bylo brzké ráno 29.březen, 
ranní březen, je soustředění čas.
Jedliččin zval ku tréninku hlas,
Kde borový zaváněl háj.
O kontrolách šeptal tichý mech,
Bloudící kluk lhal, že běžel
Svou kontrolu Slavík lehce měl
kontrolu jevil jasný blik.

Jak již úvodní verše napověděly, ráno 29. března začalo oddílové soustředění a jistě jste všichni poznali, kam jsme vyrazili… Ano, do Máchova kraje, do Doks.

Básník chtěl úvodem říci, že nás na prvním tréninku (ještě cestou) nedaleko hradu Bezděz přivítaly borové lesy a oválné útvary na mapě. Jen proti Slovinsku změna, nebyly to závrty, ale kopečky s pískovcovými skalami. Prohlédli jsme si to všechno během krásných okruhů.

Po „výborné“ rajské omáčce a drobném odpočinku (který někteří trávili na hřišti) jsme vyrazili na druhý trénink. Stále zaváněl borový háj,  oválné kopečky byly trochu větší a my opět běhali.  Mladší děti, které běhaly ve dvou dopoledne šly samotné krátkou trať a ti starší naopak pro zpestření sudou-lichou.

2

Druhý den nás čekala 2.etapa na vícedenních závodech Velikonoce ve skalách. Byla to klasická trať a zjistili jsme, proč se závod jmenuje Velikonoce ve skalách a proč se mapa jmenuje „Selská rokle“ .  Během tratě jsme proběhli (nebo spíše prolezli) nejen Selskou, ale také mnoho dalších roklí… Bylo to skalnaté, kopcovaté, dlouhé, náročné, ale i pěkné…  Hlavní je, že se všichni v pořádku vrátili, navíc obohaceni o spoustu zážitků a zkušeností ;-)

A co pak?

Jezero hladké v křovích stinných

zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol;

a slunce jasná světů jiných

bloudila blankytnými pásky,

planoucí tam co slzy lásky.

Předtím ale ještě nanuk v Penny a mohli jsme se vydat prozkoumat to jezero co je vlastně rybník. Nejdříve z paluby lodičky a potom i na vlastní kůži. Po náročném závodě v teplém počasí se drobné ochlazení tlapek docela hodilo.

Zážitků bylo hodně na jeden den až dost,  ale my si šli pro další…

Intermezzo I

V rozlehlých rovinách spí bledé lůny svit,

kolem hor temno je, v jezeru hvězdný kmit,

nad jezerem pahorek stojí.

Po setmění nás ještě čekal nočák. Každý oběhl či obešel co mu síly a světlo dovolilo. Všichni si nakonec odnesli malý „surprise“ vajíčkový poklad.

3

Spát se šlo později, k tomu změna času na letní… ale snídani jsme naštěstí měli o hodinu později (takže vlastně ve stejnou dobu jako v sobotu), tak jsme zvládli načerpat nějaké síly na další trénink. Tím byl v neděli  dopoledne „kombotech“. Nebojte,  nebyl to nějaký „mimozemský případ“, ale jde o kombinování technik OB. My se vydali hlavně na vrstevnicovku a odbočovák. Někteří ale zkusili i linii nebo hledání jam „na směr“.

Intermezzo II

Stojí běžci proti sobě,

z jedné k druhé ruce přepnuté

jsou, co předávka rychlé,

jednu k druhé jemně dotknuté.

- odpoledne už nás čekal zlatý hřeb soustředění… oddílové štafety. Letos se běžely na motivy „24 hodinového OB“ (na počest neoficiálních vicemistrů republiky v této disciplíně ze začátku června loňského roku)

Jen s pár rozdíly… např. měli jsme 4 členné týmy a neběhali jsme celý den,  ale pouze 100 minut.  Bylo připraveno 17 mapových okruhů různých obtížností a délek od 700m do 1,4km. Vyhrál tým, který  stihl v časovém limitu dokončit více okruhů. Při rovnosti počtu rozhodoval čas. Vyhrál tým ve složení Dohy-Radek-Evik a Míša J. Všichni si ale zaslouží velikou pochvalu za to, jak běhali a snažili se – někteří do posledních vteřin. Výsledky byly dost vyrovnané.

Večer už pak jen přehazovaná, přípravy na „pondělní sprinty“ a  utišení rozdováděné zvěře (která tvrdila, jak je unavená, ale spát se jí nějak nechtělo).

4

Vidíš-li p(r)outníka, na dlouhou lučinou
spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto p(r)outníka již zrak neuzří tvůj,
jak zajde za onou v obzoru skalinou,
vždycky – ach, vždycky! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému útěchy jaké dá?
Bez konce koleda je! – Omlazení smysl má!

(proutník – rozuměj muž, který drží v ruce spletené proutky,pozn.red.)

Ano, je to tu…stříbrný hřeb… ráno pro koledníky malá procházka-bojovka (při odchodu zpestřená aprílovým žertíkem, když byly u dveří svázány tkaničkami všechny přítomné boty) aby si koledu zasloužili. Museli si „objekty“ k omlazení hezky najít a pak doběhnout;-) Tentokrát k ranním sprintům posloužila louka u nedalekého pumptracku.

Po snídani vyrazili starší na skorelauf do kopců (a hlubokých údolí).

My jsme se rozhodli využít krásný les hned u ubytování a vyrazili do „kupkoviště“ na super  superkrátké okruhy na super zvětšené mapě (do měřítka 1:1000). Bylo to fajn a běhali jsme co to šlo.

Pak už jen zabalit, zahrát si přehazku, naobědvat se , zahrát si přehazku (než dobalí starší) a frčíme domů…

Je pozdní večer – první apríl –
večerní apríl – je únavy čas;
hrdliččin zve k odpočinku hlas:
„Bobíku! – Pinďo!! – Fifinko!!!“

Děkujeme všem za fajn soustředění;-)

Pozn.red: Jakákoliv podobnost s  lyrickoepickou skladbou Máj od K.H.Máchy je čistě náhodná.

Výsledky tréninků jsou tady. Fotky: tréninky, jezero, štafety, koledování, superokruhy.